Pracovala jsem jako manažerka v jedné nadnárodní společnosti. Byla jsem workoholička, v práci jsem trávila až 14 hodin denně. Vše mi vyhovovalo, než jsem zkolabovala na ulici. Stres a nedostatek spánku udělal své. Najednou jsem měla čas přemýšlet, co dál. Je mi 39, jsem svobodná bezdětná. Něco je špatně. Už takový život nechci, musím si najít muže a založit rodinu, mám nejvyšší čas. Ten měsíc, co jsem marodila jsem využila snad všech internetových seznamek, ale takhle prohnané pány, jaké se mi přihlásili by žádná normální žena nechtěla. Musela jsem najít něco jiného. Kamarádka mi poradila hledat speeddatingovou seznamku. Našla jsem v Praze, ale tam to nedopadlo, jsem z Vysočiny, pánové bydleli daleko a ani se mi tam žádný nelíbil. Hledala jsem na Vysočině a pak v Jižních Čechách a objevila jsem ji v Táboře. Tak jsem se zkusila přihlásit tam.
Musím říci, že večer byl úžasný. Všichni byli přátelští, vyzařoval z nich klid a pohoda. Zkrátka sešli jsme se dobrá parta lidí, kteří už nechtěli být jako já sami. Říkala jsem si, i když to nevyjde, tak tohle příjemné odreagování jsem opravdu potřebovala. Pánové se mi líbili, byli sympatičtí, nakonec jsem si ze 13 vybrala 8 pánů. Z večera nás odcházelo 6, jako skupinka jsme si zašli ještě zatančit do jednoho klubu.
Našla jsem si na tom večeru toho pravého. Vzali jsme se a nyní jsem na Mateřské dovolené se šesti měsíční dcerkou. Pochopila jsem, co je v životě skutečně důležité a teď můžu říct, že to mám. Nevím, jak by to se mnou dopadlo, kdybych neomdlela na ulici.
Tím to chci říci, že život máme jenom jeden. Nenechte si ho utéct pod prsty, jak se mohlo stát mě.
Nečekejte, až si pro Vás někdo přijde domů, jděte lásce vstříc.
Mně seznamka moc pomohla a změnila mi život. Myslím si, že v dnešní době je málo takových šancí se seznámit.
Píši tento můj příběh, abych poradila dalším nezadaným, aby to nevzdávali.
Hodně štěstí
Štěpánka z Vysočiny