Pracuji jako asistentka generálního ředitele v jedné nadnárodní společnosti. V práci jsem trávila tolik hodin, že už jsem neměla čas na osobní život. Když mi bylo 30 let, uvědomila jsem si, že už chci rodinu a děti. Jenže jsem neměla partnera. Kde ho vzít? Zkoušela jsem několik internetových seznamek, ale to byla katastrofa. Buď byli ženatí a hledali jen povyražení, mamánci, nebo měli exekuce a hned na prvním rande mi to řekli. To určitě na každou zabere. Byla jsem bezradná. Jednou jsem při cestě z práce potkala bývalou kolegyni s rodinou. Řekli mi, že se seznámili u Vás na Rychlém rande v Plzni. A nadšeně mi o tom vyprávěli. Doma jsem našla odvahu a přihlásila jsem se.
Akce se konala za 5 týdnů. Opravdu jsem si dala záležet, aby mi to slušelo. Vše se odehrávalo v restauraci v Plzni. Bylo to nezapomenutelné odpoledne. Už chápu, proč je tolik lidí nezadaných. Zkrátka nemají šanci se seznámit z důvodu pracovního vytížení. Ani není, kde hledat. Tady jsem měla šanci, protože všichni jsme se chtěli seznamovat. Někteří muži byli na první pohled hezcí, u jiných jsem zase po 5 minutách zjistila, že si máme pořád o čem povídat. Našli jsme společné téma. Nemohu o nikom z nich říct, že mě něčím nezaujali. Každý měl nějaké svoje kouzlo. Vybrala jsem si jich 7. Ale dokázala jsem si představit, že s ostatními bychom byli kamarádi. Když se zamyslím, tak tento projekt osobního seznámení, důležité je, že s nezadanými, je úžasný v tom, že si vybíráte hned ze všech zúčastněných najednou.
Nemusíte se pořád dokola strojit a chodit na rande s někým neznámým. Pak, když na smluvené místo přijdete a uvidíte, že vlastně ten člověk vypadá úplně jinak, než na fotce, kterou Vám poslal, a při povídání s ním zjistíte, že vlastně všechno, co Vám psal a volal, bylo vymyšlené, vytočí Vás takové setkání do nepříčetnosti. A je to pořád dokola, jako přes kopírák. Lži, lži a lži. Takže u x té schůzky, kdy se přiznal, že je vlastně „ trochu ženatý „ a má 3 děti jsem to už nevydržela a vylila mu na hlavu kávu, kterou jsem i za něj zaplatila, protože si „ zapomněl peněženku „. Už jsem toho všeho randění měla dost. Dokonce jsem uvažovala, než tohle, tak raději zůstanu sama.
Proto jsem byla z této seznamovací akce tak nadšená. Proč jsem se o tom, že něco takového existuje, dozvěděla, až teď? Mohla jsem si ušetřit trapných chvil a nervů. Užívala jsem si každé minuty na akci. Strašně mě bavilo si s těma klukama povídat. Dokonce mi jeden řekl, že kdyby nám to s některými, co se na akci zakroužkujeme vzájemně, nevyšlo, abych přišla určitě příště znovu, že on přijde také. A přitom ještě ani nevěděl, jak vůbec dopadne. To bylo něco neuvěřitelného, ta euforie a ta energie, která se v té restauraci prolínala, byla nádherná. Strašně mi bylo líto, že akce končí. Potlesk nás všech zúčastněných na konci byl alespoň malým poděkováním pořadatelům. Z akce jsme odcházeli rozděleni do 2 skupin. Kam šla první nevím, ale my jsme skončili v hotelové restauraci, kde jsme si vydrželi povídat až do 22 hodiny večer. Bylo to fajn, mohli jsme se dál seznamovat a probrat vše, co nás zajímalo.
V neděli mi paní pořadatelka zavolala výsledky. Byla jsem mile překvapená, z 15 kluků si mě zakroužkovalo 11. Měla jsem těch 7 sympatií, ale sešla jsem se na doporučení paní pořadatelky se všemi. A dobře jsem udělala. Nakonec jsem si vybrala jednoho, ale se všemi ostatními jsme doteď dobří kamarádi. Byli jsme všichni spolu na vodě, na různých koncertech i zábavách. Aby to nevypadalo, že kluci jsou pořád sami. Ne, zúčastnili se Rychlého rande znovu, někdo si vybral na podruhé, někdo, až na potřetí, ale zato jsme nyní velká banda úžasných kamarádů.
Já s přítelem jsme už zasnoubeni, ale oba víme, že na svatbě chceme všechny své kamarády z Vašeho Rychlého rande.
Píši Vám toto jako veliké poděkování za to, co pro nezadané děláte. Kromě úžasného budoucího manžela jsem si u Vás našla i nejlepší přátele.
Veliké díky Nikola a Kája z Plzně