Chci se s Vámi podělit o dnes již úsměvný příběh, který mě donutil najít si chlapa. Já se totiž strašně bojím tmy.
Den předem proběhnulo na internetu, že u nás na sídlišti se nějaký úchyl obnažoval před ženami, které se vracely večer domů.
Druhý den večer jsem kolem 21 hod. zaparkovala auto, až na konci dlouhé ulice, jak jinak, všichni už byli doma. Vylezu z auta, zabouchnu dveře a najednou praskla žárovka v pouliční lampě u mého auta. Tma, nikde nikdo. Neměla jsem brýle, takže jsem ani pořádně neviděla. Přidala jsem do kroku a najednou za sebou slyším, že za mnou někdo utíká. Protože jsem naposledy běžela asi na základce, nejsem vůbec sportovní typ, dál, jak 20 metrů jezdím autem, věděla jsem, že nikam utéct nestačím, to by se mnou šlehlo. Proto jsem zastavila, otočila se a se zdviženou pravou rukou a nataženým ukazováčkem přímo proti dotyčnému jsem opravdu nahlas vykřikla: „ Moment“! Zastavil se. Začala jsem rychle hledat v kabelce baterku, kterou nosím právě pro tyto účely. Asi všechny ženy mi dají za pravdu, že najít něco v kabelce, když chvátáte je nemožné. On pořád stál a nic neříkal, bylo hrobové ticho. Měla jsem hrozný strach. S nervy v kýblu a s tlakem 200 jsem ji snad po 10 minutách našla. Zblblá z úchyla z předešlého dne jsem mu napřed rozsvítila na příklopec, a když jsem se ujistila, že se tam nic neděje, posvítila jsem mu do očí. Tam stál vyděšený důchodce z vedlejšího vchodu, který nechápal, co dělám. Začal se mi omlouvat, že mě nechtěl vystrašit, jen mě viděl přijet autem, tak za mnou utíkal, aby mi řekl, že druhý den máme domovní schůzi.
„Potřebuji nutně chlapa, který mě ochrání, jinak se z toho zblázním“!
Přišla jsem domů, zadala na internetu „ seznamka“ a přihlásila se.
Dnes je to již 2 roky, co mám doma Lukáše, kterého jsem si tam našla.
Už se tmy nebojím, chodí mi naproti.
Píši tento příběh jako poděkování Rychlému rande v Táboře, díky kterému jsem si našla svého ochránce.
Lucie z Tábora